Jedinečný dům vyplnil proluku širokou pouhých 3,35 metrů

V Londýně vznikl unikátní projekt domu, který je široký pouhých 3,35 metru. Je vestavěn mezi dva sousední domy v řadové zástavbě na tradiční londýnské čtvrti a i přes minimální šířku obsahuje vzdušný a prosvětlený interiér.

Úzký dům je vestavěn mezi dva sousední domy v řadové zástavbě na tradiční londýnské ulici ve čtvrti New Cross. Vzbuzuje dojem extrémně stísněného interiéru, opak je ale pravdou. Díky chytrému návrhu vznikl plnohodnotný třípodlažní rodinný dům s obytnou plochou 151 metrů čtverečních a s překvapivě vzdušnými vnitřními prostory. Vyplňuje totiž sice velmi úzkou mezeru, na zadní straně se ale rozšiřuje a otvírá směrem do soukromé zahrady a v půdoryse tak tvoří tvar písmene L.

Původ úzké parcely

Zajímavý je kromě jeho interiéru i způsob, jakým tak úzký dům vznikl. Původně na parcele stál přístřešek pro parkování kočárů, v angličtině nazývaný „coach house“ ještě z viktoriánské doby. Později samozřejmě již nesloužil pro kočáry, ale jako garáž. Vhledem k atraktivní lokalitě, byla pozemku k takovému využití škoda a majitel se rozhodl na jeho místě postavit obytný dům.

Nelehkého úkolu v omezeném prostoru vytvořit plnohodnotné bydlení se ujali architekti Selencky a Parsons. Původní budova byla zbořena, staré cihly byly využity při stavbě nového domu. Jsou zakomponovány do fasády domu v podobě svislých pilířků. S cihlovou fasádou kontrastují černé rámy oken, procento prosklení se směrem vzhůru zvyšuje, díky tomu budova působí moderně a odlehčeně. Architekti se snažili navrhnout zajímavou uliční fasádu, která odkazuje na historii místa a zároveň obsahuje i prvky vnášející do designu domu rytmus a hravost. Těmi jsou tři vodorovné světlé římsy, které z fasády vystupují, vizuálně oddělují jednotlivá podlaží a tvoří zastřešení nad hlavním vchodem.

Interiéry jsou překvapivě prostorné

Ve vstupním prostoru domu je použita kamenná dlažba jako další odkaz na původní přístřešek, který měl cihlami dlážděnou podlahu z toho důvodu, aby mohly kočáry vjíždět až dovnitř. Vstupní hala je vybavena na míru vyrobenou dřevěnou nábytkovou stěnou se zabudovanou lavicí, květináčem a uzavřenými skříněmi na odkládání kabátů a bot. Na vstup navazuje dlouhá chodba se zdmi ze světlých cihel, která poskytuje průhled skrz celý dům až na opačnou fasádu a do zahrady. Chodba míjí toaletu, koupelnu, technickou místnost a prostor hlavního domovního schodiště. To je dřevěné, téměř točité a umístěné přesně ve středu domu v atriu, které je shora otevřeno světlíkem ve střeše. Schodišťová šachta se tak stává v podstatě světlovodem, který doprostřed hluboké dispozice dostává denní světlo a narušuje pocit stísněného uzavřeného prostoru, kterým by jinak chodba byla.

Nakonec se chodba napojuje na hlavní obytný prostor domu. Tím je kuchyně spojená s jídelnou a obývacím pokojem. Zde je v zadní časti dům půdorysně rozšířen až na 8,5 metru a otevřen směrem do soukromé zahrady, která se za domem skrývá. Tento otevřený společenský prostor je zónován - rozdělen na jednotlivé kouty s určitou funkcí. Tomu napomáhá použití různých materiálů podlah, ale i jejich výškové rozdíly. Obývací část je lehce zapuštěna do země a sedí o několik schodů níže než zbytek místnosti. Díky tomu působí obývací pokoj útulněji a pocitově je oddělen od kuchyně. Navíc je v něm umístěn krb, který pomáhá udržovat příjemnou teplotu v interiéru i v chladnějších měsících a tvoří srdce celého interiéru. Snížení podlahy obývacího prostoru také umožnilo umístit ke stropu úzké okno, které do jídelního koutu vpouští světlo a poskytuje výhled na oblohu a okolní zeleň.

Přečtěte si také

Namísto bourání raději přístavba

Bydlení v Klosterneuburgu, čtvrtém největším městě Dolních Rakous, je důkazem toho, jak může silná vůle rodiny zachovat starý dům a inspirovat novou architekturu. Původní dům mohl zcela zmizet ze…

Druhé a třetí podlaží již nejsou v zadní části rozšířeny a zaplňují pouze mezeru mezi sousedními domy. Obsahují soukromou část domu – čtyři ložnice s příslušenstvím. Jednotlivé pokoje jsou umístěny po dvou na patře na obou stranách schodiště a využívají tak výhledu buď do ulice nebo dozadu do zahrady. Hlavní ložnice v prvním patře je rozšířena do venkovního prostoru díky velké terase, která využívá střechu obytné části v přízemí.

Největší ozdobou domu je soukromá zahrada

Interiéry kombinují hlavní materiál domu - cihly ve světlém odstínu - s bílými prvky, světlým dřevem a akcentem tlumeně modré barvy na stěně v obývacím pokoji. Oživením je osvětlení v podobě jednoduchých žárovek zavěšených nad kuchyňským ostrůvkem a ve schodišťovém atriu, kde jsou v kombinaci s černým zábradlím velmi efektní. Největší ozdobou obytného prostoru je výhled do zahrady. Její větší část zabírá udržovaný trávník a venkovní sezení, najdou se zde i exotické palmy, kapradiny a tropické rostliny.

Na fasádu orientovanou směrem do zahrady byly použity stejné materiály a barevné odstíny jako na tu uliční, prosklení zde zabírá mnohem větší plochu. Zadní stěna je otevřena velkoformátovými okny a posuvnými dveřmi, které vnitřní prostor domu propojují s dlážděnou venkovní terasou. Materiálově dům ladí s okolními tradičními viktoriánskými domy, ale vyjádřením, hmotou a velkými plochami prosklení je moderním domovem s pohodlným bydlením ve vysokém standardu. Výstavba tohoto jedinečného projektu trvala 15 měsíců a majitel dům nyní prodává v přepočtu za 37 milionu korun.