Dva domy v Popovičkách

V obci Popovičky nedaleko od Prahy vznikly dva domy vybočující z tradiční nevyvážené zástavby. Spojuje je jeden architekt, jedna zahradní architektka a jedna zahrada. Dva domy v Popovičkách zůstávají v kontaktu, a přesto mají dostatek soukromí. Navíc svým vzhledem účinně bojují proti běžné satelitní výstavbě.

Princip archetypální formy rodinných domů

Za prvním domem v Popovičkách i za jeho mladším sourozencem nestojí nikdo jiný než významný architekt Ján Stempel. Písmeno S z jeho příjmení bývalo součástí názvu úspěšné architektonické kanceláře ADNS, která se mimo jiné proslavila realizací československého pavilonu na EXPO 1992 v Seville, rekonstrukcí pasáže Černá růže v centru Prahy nebo dostavbou Českého rozhlasu. Ján Stempel ADNS po třinácti letech opustil a začal se věnovat navrhování zejména rodinných domů. Vydal se přitom jinou cestou než většina architektů, kteří si stojí za tím, že v důsledku rozdílnosti lokality i požadavků majitele musí být každý dům svébytný originál. Ján Stempel naproti tomu znovuobjevuje kouzlo archetypálního domu a jeho formy, která se pokaždé lehce mění, ale princip zůstává stejný. Jeho realizace tak sází na jedno propojující téma. Příkladem je právě symbióza dvou domů v Popovičkách, které vznikly mimo jiné jako archetypální manifest proti masové zástavbě typizovaných domů devastujících české vesnice.

První dům v Popovičkách

První dům, který v Popovičkách vyrostl, zaujme už svým racionálně řešeným půdorysem přízemí ve tvaru obdélníku, jehož strany jsou zhruba v poměru 2:1. Dovnitř se vchází krytým vstupem z kortenového plechu. Po průchodu servisním filtrem zádveří už následuje hlavní obytná místnost, která zabírá celou délku objektu, tedy lehce přes 12 m. Obývací část pokoje je přitom od kuchyňsko-jídelní oddělena ocelovým schodištěm vedoucím do druhého patra.

Velkou pozornost zasluhují především delší strany hlavního obytného prostoru. Tu, která odděluje obytný prostor od zádveří, toalety, spíže a pracovny, totiž netvoří zeď, ale oboustranná skříňová konstrukce, jež v sobě integruje knihovnu a krb. Strana do zahrady je pak tvořena neomítnutými bloky z hrubého betonu bez propojení maltou. Do zahrady navržené zahradní architektkou Lucií Vogelovou se vstupuje velkými posuvnými dveřmi, za nimiž se nachází dřevěná terasa stíněná pergolou. Spolu s umně řešenou zahradou zaujme tento dům zejména přirozenou dřevěnou fasádou, jež kontrastuje s interiérem vyvedeným v neomítnutých betonových tvárnicích, které působí jako takové lego pro dospělé. Proto, aby nebyl narušen svébytný charakter domu i jeho zahrady, převzal na doporučení majitelů nápad na podobnou stavbu domu i jejich soused.

Druhý dům v Popovičkách

Díky stavbě druhého domu byla zachována stávající harmonie bydlení. Také druhý dům vděčí za svou koncepci architektu Jánu Stempelovi a jeho citu pro archetypální formu rodinných domů. Druhý dům tak má rovněž tvar hranolu a je zakončen strmou sedlovou střechou s minimálním přesahem. Na rozdíl od toho prvního má však tento dům fasádu z cihel. Cihlová obezdívka pláště tak spolu s břidlicovou střešní krytinou vzdávají hold tradici.

Těžištěm návrhu je prostup domu v příčné ose, přičemž vznikají dva prostory pro sezení kolem kulatého stolu – převýšený vnitřní a krytý venkovní. Oba tyto prostory lze uzavřít vraty. Obývací část domu se nachází mimo toto centrum, takže v něm vzniká příjemně intimní atmosféra. Ve zvýšeném podkroví zaujímají své místo ložnice spolu s hygienickým zázemím.

Příjemná symbióza dvou domů

Oba domy vytvářejí příjemný soulad, ačkoliv jsou materiálově řešeny odlišně. Cihly, dřevo, pálené tašky i břidlice umí stárnout s grácií, a tak soužití dvou domů získá časem ještě více na kráse. Příjemná symbióza je přitom už nyní podpořena jejich vnější tvarovou podobností a také společnou zahradou, která se obešla bez plotu. Vzniklo tak důmyslné bydlení bez bariér, které poskytuje dostatek soukromí i kontakt mezi dvěma rodinami.