Bydlení v provensálském stylu

Provence - atmosféra francouzského venkova a vůně levandule. Kdo ji jednou navštívil, zamiloval si ji. Interiéry v tomto stylu jsou často plné nevšedních originálů, zachráněných kousků nábytku a něžných vzorů.

Otázka vkusu

Někteří tomuto stylu nemohou přijít na chuť, jiní ho bezmezně milují. Pravdou je, že interiéry ve stylu Provence jsou spíše upřednostňovány ženami. Překypují zaoblenými tvary, béžovou, či bílou barvou a přírodními materiály.

Paní Ula, který tento interiér patří říká: ,,Nemám ráda věci, které mě uspokojují jen částečně. Je to jako s muži, na první pohled musí být láska na sto procent, jinak to u mě nefunguje." A tak je to i s jejím domovem. Vše co je zde si zamilovala. Žádné kompromisy, jen to co si sama přála.

Pastelový byt v podkroví

Přijít do bytu paní Uly je jako byste se najednou ocitli v pohádce. Je to jako jít zpátky do nejpříjemnějších vzpomínek z dětství. Kloužete očima z jednoho objektu na druhý a krásou přechází zrak. Všude jsou nějaké ozdoby, květiny, nebo drobnosti dokreslující malebná zákoutí.  

Na první pohled je jasné, že zde bydlí žena. Růžové doplňky a pugéty pivoněk, světlé barvy a spousta látek. Přesto paní Ula v dětství nebyla typickou holčičkou co chtěla mít vše růžové a hrála si s barbínami. ,,Žádné panenky, hrála jsem si s autíčky a snila o vesmíru. Na své narozeniny jsem si přála spíše kladivo než panenku" říká. A je tvořivá dodnes. Spoustu nábytku zde spolu s partnerem zachránili a vdechli mu nový život. Její rodiče prý byli také takoví a rádi dávali lesk starým věcem.

Oblíbenými dekoracemi Uly jsou různé ptačí klece, stuhy, koně, rámy, džbány a vše ,,staré". Ráda peče klasické bábovky a různé buchty, které pak zdobí kuchyni. Má také svůj blog, kde píše právě o pečení. Svůj cit pro detail projevila také u zařizování svého domova. Vše má svou historii a jedinečné kouzlo. Paní Ula má také slabost pro vše dřevěné a zejména lžíce a vařečky. Má jich v kuchyni už mnoho, ale nejoblíbenější jsou ty nejstarší.  

Druhý život

Paní Ula si předměty vybírá pečlivě. Nejdříve má představu a podle té hledá, dokud nenajde. Chodí do antikvariátu, na trhy a hledá po inzerátech. Pokud jí věc nepadne do oka, nefunguje to a hledá dál. Z věcí mnohdy obyčejných dokáže vykouzlit nádheru, kterou jí kdekdo může závidět.

Myšlenka recyklace starých věcí je nejen krásná vzhledem k historii, ale také z pohledu ekologie. A to nám může být inspirací.