Stodola s podlahou ze starého mostu a stolem z bowlingové dráhy
Vykřesat ze zchátralé stodoly půvabné a funkční bydlení, to je počin hodný obdivu. Duo anglických architektů stojí za jednou z nejoceňovanějších konverzí historické budovy. Usazená uprostřed národního parku zachovává vyznění okolní krajiny a poskytuje inspirativní útočiště před shonem moderního světa.
Webdesignér John a módní návrhářka Deborah toužili po místě, kde by si mohli odpočinout a kochat se pohledem na sbírku svých starožitností a na všeobjímající krajinu. Ukázalo se, že oblast na východě anglického hrabství Kent je pro ně ta pravá. Zaujala je zdejší památkově chráněná stará stodola a překrásná příroda národního parku. Rozhodli se pro přestavbu, která však neměla narušit celkový ráz okolní krajiny.
Stodola z 18. století
Louky plné pasoucích se ovcí, řady vzrostlých stromů a modré nebe dodávají tomuto kousku přírody malebnou krásu i jistou bezstarostnost. Dříve však ve stodole a jejím okolí bývalo rušněji. Stála tu už v 18. století a dodnes tak představuje typickou zemědělskou stavbu tohoto regionu. Sloužila jako mlat, dojírna, seník a sklad zemědělských potřeb. Stejně jako ostatní stavby tohoto typu měla jen minimum oken a velká vrata na protilehlých koncích. Tudy kdysi projížděla velká zemědělská technika a docházelo k prosvětlení celého prostoru.
Nové bydlení ze staré stodoly
Rekonstrukce památkově chráněné stodoly nebyla jednoduchá. Stály za ní pevně místní úřady, které prověřovaly každý detail. Výsledná podoba nesměla narušit charakter okolní krajiny. Navíc se v Johnovi a Deborah střetávaly dva odlišné směry. Díky svým profesím byli vždy o krok napřed, zároveň si však libovali ve sběratelství starých předmětů. Věděli však, že si přejí dům s nízkou energetickou náročností a chytrou domácností ovladatelnou on-line. Shodli se na zachování krásných starých krovů a chtěli využít také staré předměty ze své sběratelské sbírky, které objevili na skládkách nebo v internetových aukcích. Například podlaha tak měla být položena z dubových prken ze starého mostu, který vydražili.
Symbióza různorodých prvků
Duo anglických architektů ve složení David Liddicoat a Sophie Goldhill se muselo popasovat s opravdovou výzvou. Jejich úkolem bylo spojit zachovalé fragmenty stodoly s charakterem a texturou starých věcí ze sbírky obou partnerů. Museli také zohlednit zcela novodobé požadavky, ke kterým patří například moderní vytápění či rozvody internetu. Navíc bylo třeba účinně pracovat s denním světlem a působivými výhledy do okolí.
S důrazem na preciznost
Původní stodola byla celá ze dřeva. Její sloupková konstrukce byla vyrobena z takzvaného zeleného dubu, tedy nesušeného dubového dřeva s vysokým obsahem vlhkosti. Když stodola získala nové majitele, byla už ve značném stupni destrukce. Přesto se zachránilo, co se dalo. Došlo k opatrnému vyjmutí zachovalých částí a jejich převezení do specializované firmy, která se zabývá tradičními ručními truhlářskými technikami. Po rekonstrukci tak stodola představuje symbiózu repasovaného původního dřevěného skeletu a ocelové konstrukce. Ta zajišťuje stabilitu stavby a zároveň umožňuje použití mechanismů pro otevírání velkých okenic. Moderně řešený provoz stodoly ve výsledku zajímavě kontrastuje s chytře zakomponovanými recyklovanými materiály a starožitnými předměty.
Oceňované bydlení ve stodole
Architekti David Liddicoat a Sophie Goldhillová sjednotili tužby majitelů i požadavky místních úřadů, které se obávaly změny charakteru památkově chráněné budovy. Stodolu osvěžili křehce působícím proskleným hřebenem střechy a velkými okenními plochami. Všechny okenice lze ručně s pomocí jednoduchého mechanismu otevřít, anebo si práci usnadnit prostřednictvím digitálních technologií a otevřít tak všechna okna najednou. Co se týče uspořádání bydlení, dům kromě společných společenských prostor sestává z pracovny a tří ložnic se sociálním zázemím. Pozornosti neunikne zejména masivní ocelové točité schodiště s krbem, které je ústředním motivem obytného prostoru. Odkazuje na krásu precizní řemeslné práce. Vedle podlahy ze starého mostu zaujme i jídelní stůl z bowlingové dráhy, která se rušila v Malmö. Ze stejného města pochází také jídelní židle, které pamatují více než půl století. Interiér stodoly je prostorný a světlý. Na přitažlivosti mu dodávají mimo jiné originální průhledy a důrazy na detail.
V malebné krajině tak vzniklo nové originální bydlení, které však nezapře svůj původní vzhled i funkci. Překvapí zajímavou kombinací zdánlivě nesourodých prvků, příjemnou domáckou atmosférou i působivými výhledy do přírody. Není divu, že si tato půvabná stodola vysloužila cenu Královského institutu britských architektů.
Další články
Postavili jste dům, rekonstruovali byt nebo máte hezkou zahrádku a rádi byste se pochlubili?
Napište nám do redakce na adresu: moje@bydlo.cz
