Cesty a chodníčky jako okrasný i funkční prvek zahrady

Vhodně navržené cesty, chodníčky, terásky a schody dodávají zahradě ten správný řád a romantický dotek. Dají se také nasvítit, čímž umožňují bezpečný pohyb po zahradě. Každá procházka po zeleném království je tak díky chodníčkům tím pravým požitkem. Navíc zjednoduší i každodenní zalévání, při kterém už nebude nutné balancovat uprostřed záhonu plného květin a zeleniny s kropáčem plným vody. Cesty a chodníčky hrají zkrátka v zahradě svou praktickou i estetickou roli.

Krása i účel zpevněných ploch v zahradě

Zpevněné plochy dodávají zahradě na osobitosti. Umožňují vznik malebných zákoutí, příjemných posezení a dechberoucích výhledů. Cesty, chodníčky, terásky a schody jsou zkrátka nedílnou součástí zahradní architektury. Zaručují pohodlný pohyb po zahradě a snadný přístup k záhonům. Tento významný stavební prvek dá vyniknout jak květinové výsadbě, tak udržovanému trávníku. A zamezí tomu, aby byla zahrada plná nevzhledných vyšlapaných cest.

Zahradní cesty

Nejdůležitější zpevněnou plochou je obvykle ta v předzahrádce, která propojuje hlavní vstup do domu, vjezd do garáže, a která zpřístupňuje i zadní část zahrady. Zpevněná plocha se však objevuje i v obytné a užitkové části zahrady. Centrem obytné části bývá terasa doplněná o chodníček, s jehož pomocí se spojí důležité funkční zóny v zahradě. Vytvoření cesty v užitkovém prostoru zjednoduší přístup k záhonům při zalévání a pletí.

Zakládání zpevněných ploch v zahradě

Ať už zpevněné plochy slouží k procházkám nebo spoludotvářejí venkovní posezení, měly by mít pevný, rychleschnoucí a snadno udržovatelný povrch. Takový povrch je třeba uložit na dobře zpevněnou a upravenou plochu, kterou může představovat například štěrkové lože. Pokud jde o zpevnění zahradních cest, k tomu se využívá zejména obrubníků nebo ocelové pásoviny. Vhod přijde také použití geotextilie, která zabrání přerůstání plevele i možnému smíchání sypkých materiálů s okolní zeminou. Při zakládání zpevněných zahradních ploch je zapotřebí dbát také na způsob odvodnění pomocí drenáží a trativodů. Propustné plochy přitom musí mít spád 1,5-2 % směrem od domu, a to ze svahu a do stran. Hrubé povrchy si vyžádají ještě větší sklon.

Co se týče rozměrů, přístupový chodník k domu by měl kopírovat šířku branky. Zpravidla to bývá mezi 120-150 cm. Jinak se za základní rozměr považuje optimální šířka pro jednoho chodce, což je 40-60 cm. Tuto šířku lze na větších pozemcích zvětšit na pohodlnějších 70-100 cm.

Materiály zahradních chodníčků a cest

Cesty v zahradách mohou mít měkký nebo tvrdý povrch. Měkký povrch lze vytvořit z písku, štěrku, kamenné drtě či dřevěné kůry. Takové plochy působí velmi přirozeně a navíc umožňují růst některých rostlin. Měkké povrchy se však neobejdou bez pravidelné údržby a cesta po nich není vždy příjemná. Mnohem praktičtější jsou tvrdé povrchy, které vznikají z kamene, keramiky, cihel, betonu či ze dřeva. Působí sice poněkud stroze a chladně, ale naproti tomu zase nevyžadují náročnou údržbu. Některé z těchto materiálů mají i tu výhodu, že si s přírodou velmi dobře rozumí. To platí například pro kámen, který do zahrady svým vzhledem přirozeně zapadne. Právě kámen se používá na souvislé dlažby i náznakové chodníky v podobě opracovaných dlaždic nebo jako dlažba nepravidelného či štípaného typu. Oblíbeným materiálem v zahradě je také dřevo, které na cestách a chodníčcích zastupují zejména palubková prkna, která mají tu výhodu, že se rychle odvodňují a nepřehřívají se. Přírodní ráz zahrady nenaruší ani cihly v barvě terakoty nebo speciální keramické dlaždice, které potěší nejen svou mrazuvzdorností. Mezi další materiály zahradních chodníčků a cest patří také beton, který se aplikuje vcelku nebo v podobě dlaždic. Velice praktická je i zámková dlažba vyznačující se především svou různobarevností.

Ať už jsou cesty, chodníčky, terásky a schody v zahradě tvořené z jakéhokoliv materiálu, je třeba pamatovat na to, že méně je někdy více. Jasnou dominantou by tak nadále měla zůstat zahrada ve vší své přirozené kráse.