Uprostřed hlučného, přeplněného, rozpáleného města se ve vnitrobloku schovala malá zahrada. Zahrada tichá se zvukem zurčící vody, zahrada chladivá s vodními nádržemi, zahrada voňavá se záplavou květů nad hlavou i na stole. Zahrada stará a zároveň nová, rozvíjející historické motivy v soudobém  výrazu. Zahrada jako impresionistický obraz hrající si se světlem a stínem, s barevností rostlin a materiálů. Zahrada intimní, schovaná pod pergolami, a zároveň zahrada společenská pro kontakt obyvatel činžovního domu. Zahrada na ranní kávu na terase přízemních bytů, na pracovní schůzku na spodní zahradě u vodní stěny, či na sklenku vína večer po práci pod pergolou.