Jak se staví sen 2019 – 8. díl

Designéři Kamila Douděrová a František Kobližka tentokrát promění starý dům paní Zdeny, babičky, která dostala do péče dvě svá vnoučata. Život k ní nebyl příliš shovívavý, takže si proměnu od podlahy určitě zaslouží. Ze starého bydlení tak jako mávnutím kouzelného proutku vznikne nový a svěží domov se zachovanými původními prvky a veselými žlutými akcenty.

Rodinné trable

Jednou z ran, která zasáhla Zdenin život, byla rakovina. Statečně se jí však postavila a svůj boj nakonec vyhrála. Manželství ale tuto zatěžkávací zkoušku nevydrželo. V době Zdenina zápasu o život si její manžel našel novou známost a odešel. A aby toho nebylo málo, začal holdovat hraní automatů. Díky své závislosti musel zastavit polovinu domu i s přilehlými polnostmi. Rodině se pak naštěstí podařilo majetek koupit zpět. Trable však paní Zdena zažívala nejen s manželem, ale také se svými dětmi. Z jejích tří synů se dva nepovedli. Jejich závislostí se stal pro změnu alkohol. Ale jak už tomu bývá v pohádkách, třetí syn se vydařil a dodnes je pro maminku Zdenu velkou oporou.

Vnoučata ve výhradní péči

Zdena bydlí ve starém domě, který si prošel jen částečnou rekonstrukcí. Přitom by tak ráda dopřála svým vnoučatům krásný domov… Patnáctileté Barboře a desetiletému Martinovi se věnuje se vší láskou a péčí. Jejich rodiče se o ně nestarali, maminka pak navíc od rodiny odešla. To právě Zdenin syn neunesl a začal pít. Vnoučata se dostala do babiččiny výhradní péče, a i když všichni žijí skromně, konečně mají klidný a o hodně veselejší život.

Bydlení ve starém domě

Dům, ve kterém babička Zdena s vnoučaty bydlí, je starý a bez izolací. Kvůli absenci omítky se v něm i hodně protopí. Zdena přitom pobírá důchod jen 11 000 Kč, z čehož více než polovina padne právě na bydlení. Není se čemu divit, že se rodině peněz na dokončení rekonstrukce nedostává. Otec sice na děti přispěje sem tam nějakou korunou, samy se však musely vzdát i kroužků, protože na ně zkrátka nemají finance. Na domě je přitom hodně práce a i pro designéry to byl pěkný oříšek… Mimo zmíněných komplikací jsou v něm i problémy s protékajícím bojlerem. Koupelna se tedy nedá používat. Smutně vyhlíží také plechová kuchyně z roku 1972, jejíž proměna by Zdeně určitě udělala radost. Děti by zase ocenily nové a prostorné pokojíčky. Podaří se designérům poprat se s tímto starým domem?

Výzva pro designéry

Zpočátku si k sobě dům vůbec nechtěl designéry pustit. Jakoby se bál o svůj charakter,  původní prvky a zaprášené kouzlo starých dobrých časů. „Ten dům se tvářil neuchopitelně, odrazoval svou nedokončeností, zanedbaností, jako by nás nechtěl vpustit a chtěl si zůstat tím, čím je,“ popisují počátek proměny designéři. Problémů se při rekonstrukci ukázala celá řada. Jenže kdo nic neriskuje, nic nemá. Designéři se tak odvážili dostat se až pod samotný povrch domu, aby odhalili stěny a narušili do hloubky letité pořádky. Chtěli v domě odkrýt co nejvíce původních prvků a vytěžit z nich maximum. Báli se ale, aby trámy nebo obnažené zdi esteticky vyhovovaly jejich záměru. Velkou neznámou pro ně byla i stávající elektroinstalace, se kterou si snad vyhrál docela první majitel domu.

Moderní venkovské bydlení

Se všemi překážkami se duo designérů nakonec zdárně popralo. Dodali starému domu dotek moderních časů, a přesto v něm zachovali vzpomínku na ty minulé. Odhalili stropní trámy a některé zdi otloukli až na cihlu. Neuhnuli tak z původního charakteru domu a dodali mu hřejivé venkovské kouzlo. Vzniklo tak rustikální bydlení s řadou zachovaných původních konstrukčních prvků, které vlastně fungují jako svébytná dekorace.

„Napadlo nás, že na pravidelné vazbě cihelného zdiva by se velmi dobře vyjímal nějaký odlišný motiv, a tak jsme na otlučenou cihelnou zeď pověsili velký a barevný abstraktní obraz. Obrazy byly celkem tři a každý byl v jiných barevných kombinacích, které jednotlivým pokojům přinesly jiný barevný efekt. Ten jsme podpořili vždy ještě některými doplňky v konkrétním pokoji. Obě děti mají krásné velké postele, dostatek skříní s úložným prostorem a pracovní stůl s policemi. Kuchyně je moderně pojatá a praktická. Barevně spíše střídmá. Kombinujeme bělené dřevo na dvířkách a viditelných plochách s lávově hnědou pracovní deskou. Zajímavou vychytávkou jsou rozšířené parapety, kam se vejde vystavit mnoho keramických hrnců, které babička sbírá,“ uzavírají celou proměnu designéři.