Střešní terasa pod Bílou horou

„Je to malý a nechci tam jen trávník.“ Nějak podobně začínalo naše zadání pro návrh a následnou realizaci střešní terasy po úvodním telefonátu s klientem. Bylo to v závěru pro nás náročného roku 2017, zima se blížila, ale střechy mají tu výhodu, že se střešní substrát tolik nelepí na boty. Šlo to tedy ráz na ráz, úvodní schůzka, představení dvou variant řešení, z kterých byla finální varianta dopracována do detailu, a ještě rychle stihnout realizaci!

Řešený prostor vznikl na konstrukci podzemních garáží nové bytové výstavby v Brně, kde mladá rodina zakoupila byt ve spodním podlaží, díky čemuž má privilegium tento kousek plně využívat. Na nevelkou plochu zhruba 125 m² půdorysu tvaru L jsme se snažili vměstnat vše, co bývá jinak standardem až o několik kilometrů dál od centra v suburbánu (snad kromě bazénu). Nejprve jsme s plochou trávníku v návrhu nepočítali vůbec, ale nakonec jsme rádi, že si ho investoři prosadili. Ukázalo se, že s automatickou závlahou není problém trávník na cca 30 cm střešního substrátu udržet v odpovídající kvalitě.

Zpět ale k celkovému konceptu. Už od developera obdrželi naši zákazníci poměrně velkoryse pojatý soubor teras obepínající bytovou jednotku. Pravděpodobně bychom terasy takto neřešili, kdyby to bylo na nás, ale oceňujeme, že celá střešní zahrada je díky nim perfektně zpřístupněná. Jedna terasa nabízí posezení přímo u vchodu do obývacího pokoje s domem za zády a v loňském roce dodělávanou pergolou nad hlavou. Díky tomu, pokud se na to tedy nezaměříte, vůbec nevnímáte, že nad vámi je ještě několik pater bytových jednotek a potenciálně mnoho zvědavých párů očí. To bychom chtěli podtrhnout, že ačkoliv by se mohlo zdát, že zde bude nedostatek soukromí, reálně to není vůbec problém. Druhá terasa je předsunuta směrem k okraji plochy a přímo vybízí k pozorování městského panoramatu, brněnské kotliny, Kohoutovic a nastupujících kopců Vysočiny. A vůbec nejpůsobivější jsou zde pozdní večery, kdy se Slunce loučí někde v lesích obory Holedné.    

Zábradlí terasy je naštěstí skleněné, takže celý soukromý prostor zcela přirozeně přechází vůkol. My jsme se snažili udělat tento přechod ještě plynulejším použitím lehkých vzdušných textur vytrvalých bylin vysazených v záhonu před zábradlím. Na slunném stanovišti tak rostou kavyly (Stipa tenuissima a S. gigantea), gaury, strdivky, perovskie atd. Záhon a výhled je dále zpřístupněn chodníkem z dubových nášlapů, který se osvědčil i jako polygon pro tatru malých členů rodiny. V přední části terasy se ještě nachází velice praktický zahradní domek s pláštěm z cetris desek.

Při rohu bytové jednotky se nachází malé pískoviště pro děti. Je to jednoduchý prvek sešroubovaný z našeho oblíbeného materiálu, modřínových fošen. Stejně vlastně vypadají i pěstební záhony na boku domu, akorát jsou místo pískem naplněny zahradním substrátem. Prostor s pískovištěm je ohraničen dubovými pražci, sedacími prvky pro nejmenší. Mezi pražci, v zátěžovém prostoru, jsme si dovolili kontroverzně použít zelený koberec umělého trávníku. Za nás zcela patřičné řešení, avšak hodící se jen v minimálním procentu realizací.

Aby zahrada byla plnohodnotnou, musí na ní být i něco k snědku. Nám se podařilo umístit trojici mírně vyvýšených záhonů při boku domu. Z hlediska světelných poměrů to sice není ideální stanoviště pro špičkovou sklizeň, ale i když v našich projektech zpravidla pěstební část zahrady nijak neoddělujeme od té pobytové, relaxační, zde jsem prostě nemohli dát rajčata a kedlubny přímo do osy výhledu na město. I tak je zde drobné zahradničení úspěšné, o čemž jsme se mohli přesvědčit při pravidelných údržbách zahrady. Jako plošný vegetační prvek, náhrada trávníku, se zde výborně osvědčily plazilky (Acaena microphylla) a mechovce (Cotula dioica).

Mezi dalšími prosperujícími rostlinami můžeme jmenovat svatolíny, yzopy, krásnou červnovou solitéru mnohokvět (Kniphofia uvaria), levandule nebo devaterníky. Celkově převažují rostliny v módních chladných odstínech, ale díky použití žlutě a oranžově kvetoucích trvalek působí zahrada mnohem tepleji a útulněji. Péče o výsadby hlavně díky závlaze spočívá spíše v redukci někdy až příliš přesemeňujících se yzopů a kavylů. Výhodou je, že tento typ výsadeb snese vysokou míru spontaneity, takže jsme uvítali i některé nálety rostlin z okolí, např. lnice (Linaria vulgaris).

Skladba vegetačního souvrství je klasická vícevrstvá, vysoká zhruba 30 cm, byla založená již developerem a my jsme ji pouze lehce upravili tím, že jsme pod trávníkem odebrali vrstvu cca 10 cm extenzivního střešního substrátu a nahradili ji střešním substrátem intenzivním. Toto řešení fungovalo dobře, letos na jaře však vlivem značného zatížení travnatých ploch během korona krize (celá rodina byla doma) bylo nutné přistoupit k celkové obnově trávníku, který byl hodně vyšlapán, a i struktura substrátu se ukázala jako mírně nestabilní. Původní trávní drn byl sloupnut, vegetační vrstva byla doplněna trávníkovým substrátem a před položením nového travního koberce byly vrstvy zhutněny.

Všechny plochy jsou zavlažovány automatickým systémem, dílem výsuvnými postřikovači (trávník a některé květinové záhony), dílem kapkovou závlahou. Bohužel nebyla jiná možnost než použít vodu z městského řadu.

Celkově se vlastně jednalo o nenáročnou realizaci, zahrádka se však díky pravidelné péči majitelů a občasné odborné péči vyloupla v příjemný prostor, který ukazuje, že i na malých plochách lze vytvořit plnohodnotnou zahradu.

Návrh a realizace zahrady | ateliér arboDesign, 2017