Bydlení Přidáno: 23. 10. 2018

Když vám teplo z kamen provoní celý dům

Autor: Kolem Kamen

Unikátní sušírna ovoce i oprava starých kamen po babičce. Kamnáři Dianovi si zakládají na stavbách s příběhem. 
„Vyhovuje nám ten tradičnější, pomalejší způsob práce,“ říkají manželé Dianovi, kteří v kamnařině ctí dvojí princip – tradiční metody v kombinaci s moderními technologiemi.

Unikátní sušírna ovoce i oprava starých kamen po babičce. Kamnáři Dianovi si zakládají na stavbách s příběhem. 
„Vyhovuje nám ten tradičnější, pomalejší způsob práce,“ říkají manželé Dianovi, kteří v kamnařině ctí dvojí princip – tradiční metody v kombinaci s moderními technologiemi.

V současném uspěchaném světě jsou pro ně kamna i jejich stavba cestou ke zklidnění, návratu k přírodě, tradici i rodině. Není proto divu, že unikátní stavba kamen a sušírny podle dvě stě let staré tradice vznikla na statku Květná Zahrada právě pod jejich rukama. Všechno to totiž zapadá do jednoho přirozeného příběhu.

Cesta kamnáře

Filip se vyučil sklářem. Po škole ho ale dle vlastních slov stokrát víc než řemeslo lákala rocková hudba. Aby mohl odpoledne chodit na zkoušky s kapelou, hledal si spíš takovou práci, která brzy končila. Přes všelijaké činnosti se nakonec dostal i ke stavařům, v té době kameničil při rekonstrukcích venkovských stavení, kde se náhodou setkal se dvěma kamnáři. Tehdy mu došlo, že už vlastně od mala ho kachlová kamna a klasická řemeslná práce něčím velmi přitahovaly, a tak za kamnáři jednoho dne přišel a povídá: „Chlapi, já jsem tohle vždycky moc chtěl dělat…“

Unikátní sušírna ovoce i oprava starých kamen po babičce. Kamnáři Dianovi si zakládají na stavbách s příběhem. 
„Vyhovuje nám ten tradičnější, pomalejší způsob práce,“ říkají manželé Dianovi, kteří v kamnařině ctí dvojí princip – tradiční metody v kombinaci s moderními technologiemi.

Zbytek je historie. Po získání výučního listu si Filipa vzal do učení jesenický kamnářský bard Miro Jauernig, na kterého nedá Filip dopustit, přestože už osm let pracuje sám. „Od Mira jsem se toho naučil skutečně moc, nejenom tu technickou stránku věci, ale hlavně přístup,“ říká. Vzpomíná také, jaké to je, když se člověk poprvé osamostatní a postaví jednu, dvě stavby sám. Až když přijde nějaká těžká věc, tak mu teprve dojde, co všechno mu jeho mistr říkal a jak to myslel. V ten moment je potřeba začít hezky znova a s pokorou. U Mira a jeho paní se nakonec Filip naučil i systému práce v páru. „Neumím si představit, že bych to dělal bez Jany, naše práce a tvořivost je společným dílem,“ dodává s úsměvem.

Dianovi se našli i v přístupu k práci. Je pro ně důležité odvést poctivou práci šetrným tradičním způsobem. I přesto, že na jejich služby čekají zákazníci leckdy dlouho, nedovolí si nevzít i třeba takovou maličkost jako vyčistit nebo opravit stará babiččina kamna. „Obsloužit i tu nejjednodušší zakázku je pro nás důležité a potřebný čas si pro ni pokaždé najdeme, bereme to jako takovou službu tomu řemeslu. Ono nejde vždycky jenom o to vydělat peníze, ale také je dobré umět něco vrátit zpátky, na to se dneska hodně zapomíná,“ vysvětluje Jana jejich společnou filozofii.

Když se tedy nedaleko ve vesnici uvažovalo o tom, kdo by byl vhodným kandidátem na stavbu kamen a unikátní sušírny ovoce na statku poskytujícím sociální služby Květná Zahrada, volba padla právě na Dianovi. „On by do toho možná ani nikdo jiný nešel,“ vzpomíná se smíchem Filip na obě topidla, jejichž samotná stavba trvala ke třem měsícům a předtím vyžadovala týdny zevrubné přípravy a studia dobových materiálů.

Unikátní sušírna ovoce i oprava starých kamen po babičce. Kamnáři Dianovi si zakládají na stavbách s příběhem. 
„Vyhovuje nám ten tradičnější, pomalejší způsob práce,“ říkají manželé Dianovi, kteří v kamnařině ctí dvojí princip – tradiční metody v kombinaci s moderními technologiemi.

Tradiční kamna se sušírnou na ovoce

Zakladatel statku Květná Zahrada, sociální firmy, která nabízí ubytování a práci mladým lidem v těžké životní situaci, Mgr. Ferdinand Raditsch hledal společně s Ing. arch. Jiřím Mrázkem někoho, kdo by byl schopen postavit stavbu nejenom tak, jak se to dělalo v minulosti, ale zároveň i podobným způsobem. Tím pádem například jakákoliv chemická lepidla nepřipadala v úvahu. Celková vize byla taková, že se postaví tradiční kamna s nízkou plotnou, na které budou klienti centra mít možnost vařit ve velkém marmelády z přebytečného ovoce, které dodávají blízké sady. Na zbytek ovoce, které se nehodí do marmelád, měla vzniknout tradiční sušírna.

Na celé stavbě spolupracovali Dianovi nejenom se zkušeným stolařem, ale také jim pod ruce koukali i někteří z klientů Květné Zahrady. Ti pak nakonec také vytvořili proutěné vyplétání do jednotlivých šuplat sušírny. Výsledkem je takzvaná bezdýmová sušírna, ve které se dá najednou sušit celkem dvě stě kilogramů ovoce. Proces sušení probíhá tak, že se uloží na jednotlivé dřevěné, proutím vyplétané lísky, a uzavře dvířky do roztopené sušírny. To ovoce, které obsahuje nejvíce vody, se ukládá do nejnižších pater a v průběhu sušení se dává výš a výš. Sušením vzniká pára, která se ze sušírny odvádí odtahem s regulovatelnou klapkou v horní části. Samotné sušení trvá zhruba tři až sedm dní, konkrétní čas závisí na tom, kolik je v ovoci vody a jestli a případně jak je rozkrájené. Dříve bylo běžné, že se k sušírně přistavěl i kotel na vaření povidel. Tuhle funkci ale v Květné Zahradě obstarávají právě kamna na vaření marmelád.

Filip vzpomíná na práci na statku jako na úplně novou zkušenost. Když totiž staví někde kamna, stává se na krátkou dobu součástí té určité rodiny. V Květné Zahradě se stal členem rodiny trochu netradiční, složené z lidí a dětí, které často nespojuje nic jiného než společná práce. Vzpomíná, že každý byl na statku úplně jiný, každý si s sebou nesl jiný příběh, jiný charakter a jiné zkušenosti. Ve společné práci ale našli všichni i společnou řeč. A právě tomu by do budoucna měla pomoci i jeho kamna se sušírnou. Byl by rád, kdyby se tam nad každodenní obyčejnou činností potkávali rozdílní lidé, měli si o čem povídat a mohli se zapojit do běžného chodu společenství. Pro některé z nich to může totiž být vůbec poprvé, co takovou příležitost dostávají.

Další články: