Našli štěstí ve starém mlýně
Jednoho dne se pro život na samotě rozhodl mladý pár. Uchvátil jej prastarý mlýn v malebné krajině, kterou neruší nic víc než šumění lesů a zpěv ptáků. Mlýnské kolo se tu sice už dávno netočí, přesto má tato usedlost neobyčejné kouzlo i v časech moderních.
Mlýn pod Svatým Antonem vznikl na mlýnském ostrově mezi starým a novým ramenem Štiavnice. Jeho stavitel musel ovládat znalost mlýnských mechanismů a mít i vědomosti o tom, jak vybudovat umělý kanál, který by k mlýnskému kolu přiváděl vodu. Dnes už není slyšet hukot vody dopadající na lopatky a mlýnský ostrov už dávno splynul s rovinatým terénem. Genius loci však zůstal zachován.
Mlýn, který dostal novou šanci
V mlýně pod Svatým Antonem se toho příliš nezachovalo. Zůstala zděná stavba s obytnou částí a šalandou, prostorem určeným k odpočinku. Rovněž se zachovala technická část domu, která přímo sousedí s potokem a kamennou stěnou posazenou o úroveň níže. Za ní se nachází dvůr, v němž se před třemi sty lety roztočilo mlýnské kolo. Může za to i fakt, že mlýn několikrát vyhořel a často měnil svůj účel. Z technického zařízení tak bohužel nezůstalo vůbec nic. Stavba dlouho chátrala, než ji koupil majitel s tím, že ji zrekonstruuje a připraví na další prodej. Nemovitost s kouzelným příběhem, stylovými dřevěnými okny a pavlačí pak padla do oka mladé dvojici, která se po počátečním rozčarování nad spoustou práce pustila do plnění svého snu o bydlení na samotě.
Odvážným štěstí přeje
Dvojici, která si starý mlýn ve stínu tajemných Štiavnických vrchů zamilovala, tvoří lékařka a řezbář. Povolání obou jsou tedy svázána s vědomostmi o podstatě lidského bytí a přežití. Proto tolik toužili po domově na samotě. Řekli si, že odvážnému štěstí přeje, prodali nedávno předělaný byt ve městě a soustředili se výhradně na proměnu svého vysněného bydlení. Sám majitel si vzal několikaměsíční volno a rozhodl se rekonstrukci starého mlýna věnovat všechen svůj čas a energii.
Rekonstrukce mlýna
Prostředí starého mlýna nevypadalo zpočátku právě útulně. Návštěvy zde vítaly kuny a netopýři, což by působilo vcelku tajemně nebýt představy o trvalém bydlení. Rekonstrukce více než třísetletého domu vyžadovala nadšení, trpělivost, ale také peníze. Mladý pár tak zaplatil jednou tolik co za koupi i za stavební a dokončovací práce. A nábytek také nebyl zadarmo. Objevily se však i dobré zprávy. To, co se totiž na vnější fasádě jevilo jako zvlhlé zdivo, byly jen soli, které se přirozeně vysrážely z kamenného zdiva. Vnější obvodové zdivo se tedy okopalo, položila se drenáž, hydroizolace a svedly se okapové roury. Dům je včetně sklepních prostor suchý a voda se k němu nedostane.
Do starého mlýna vklouzlo slunce
To, že se dům podvolil otevření prostoru a přijal do sebe krajinu, je především zásluhou nápadu s klenbovými vstupy v obvodovém zdivu. Sluneční paprsky mohou klouzat i vnitřkem mlýna. Hravě pronikají do obývacího pokoje i do kuchyně, které byly původně skryty za širokými zdmi s malými okny. Do zdí o šířce 80 cm tak byly vybourány dva velké otvory, kterými se teď může vcházet ze zasklené verandy přímo do interiéru domu.
Krásný a praktický interiér mlýna
Původně se v interiéru mlýna nacházela jedna místnost za druhou. Majitelé se ale rozhodli, některé z místností propojit, čímž vznikl příjemný otevřený prostor. Hned jim bylo jasné, kde bude jaká místnost. Například ložnice tak příjemně vyhlíží směrem k potoku. Přáli si také, aby v domě zůstala zachována jeho atmosféra, a tak v něm místy přiznali původní materiály a konstrukční prvky. Vznikla tak působivá kombinace bílé výmalby, obnažených cihel, dřeva a především naprosto kouzelných akcentů světle modré barvy. Ta dává celému interiéru ten pravý něžný nádech a až pohádkový půvab. Nový domov tak působí neskutečně hřejivým dojmem.
Mladý pár má pěkných 5 700 m² pozemku. Hlavní tah vede jinudy, a tak je zde ruch od silnice minimální. Jedná se tedy opravdu o bydlení na samotě, které oživují zvuky divočiny. Slyšet jsou tu jeleni, kanci, také tu romanticky šumí potok. Kvůli většímu propojení s přírodou si partneři vystavěli velkorysou terasu. Díky použití smrkového dřeva ušetřili čas i peníze. Zespodu a zboku natřeli dřevěné desky smolou, seshora lodním lakem. Každý rok bude sice zapotřebí desky jemně přebrousit a nalakovat, to ale majiteli vzhledem k jeho lásce k práci se dřevem vůbec nevadí. Jelikož se zdejší počasí každou chvíli mění, mohou jeho krásy pozorovat ze zasklené verandy.
Další články
Postavili jste dům, rekonstruovali byt nebo máte hezkou zahrádku a rádi byste se pochlubili?
Napište nám do redakce na adresu: moje@bydlo.cz
