Bydlení Přidáno: 14. 11. 2018

Jaké materiály je nejvhodnější použít při rekonstrukci koupelny?

Autor: moje Bydlo.cz

Rekonstruujete koupelnu a zvažujete, jaký materiál použít? Poradíme vám! Stěny a podlaha v koupelně by měly být připraveny na podmínky v intencích domácího extrémně mokrého prostředí. Rozhodující je odolnost proti vlhkosti, podlaha by neměla být kluzká ani tehdy, když je mokrá. Proto není výběr materiálů neomezený, je však dostatečně pestrý na to, aby si každý mohl vybrat to, co je jeho srdci blízké.

Rozhodli jste se pro velkoformátové obklady? Nezapomeňte ale ani na rozměry místnosti. Pokud má vaše koupelna jen pár čtverečních metrů, sáhněte po větších formátech obkladů v světlých barvách, které ukládejte na šířku. Prostor tak opticky získá na velikosti.

Materiály do koupelny pečlivě vybírejte

Při rozhodování o materiálu asi nejvíce záleží na osobním vkusu, doporučujeme však brát v úvahu také možnosti větrání a míru namáhání jednotlivých povrchů - jiné potřebuje stěna při vaně nebo ve sprchovém koutu, další postačí na méně exponovaných plochách. Pro svou odolnost a široké možnosti v ztvárnění povrchů jsou nejoblíbenějším koupelnovým materiálem keramické obklady, na stěnách i na podlaze existují však i jiné možnosti.

Méně frekventovaná, ale do minimalistické koupelny jako stvořená, je například litá podlaha, která vytvoří jednolitý jednobarevný povrch - neobyčejně odolný proti zatížení, vodě, kyselinám i louhům, ale náchylný na poškrábání. Rýhy na povrchu sice podlaze neubírají na funkčnosti, ne každý však se stejnou lehkostí přenese přes srdce nějaký ten šrám.

PVC nebo jeho přírodní předchůdce, linoleum, by sice vodě odolaly (i když přírodní linoleum jen s jistými "ale"), pro jejich zprofanovanost v nedávné minulosti a sortiment orientovaný spíše na jiné oblasti však nemá význam se jimi nějak zvlášť zabývat. Na malé ploše koupelny v tomto případě neobstojí ani argument příznivé ceny, a tak je PVC akceptovatelné pouze jako dočasné řešení.

Rekonstruujete koupelnu a zvažujete, jaký materiál použít? Poradíme vám! Stěny a podlaha v koupelně by měly být připraveny na podmínky v intencích domácího extrémně mokrého prostředí. Rozhodující je odolnost proti vlhkosti, podlaha by neměla být kluzká ani tehdy, když je mokrá. Proto není výběr materiálů neomezený, je však dostatečně pestrý na to, aby si každý mohl vybrat to, co je jeho srdci blízké.

Parkety v koupelně?

Jelikož dřevo se tradičně používalo na stavbu lodí či v saunách, kde vládnou mnohem drsnější podmínky než v běžných koupelnách, nemůžeme se tvářit, že bude lepší jej z našich mírně vlhkých interiérů vynechat. Dřevo přirozeně reaguje na změnu vlhkosti ve svém okolí (roztahuje se, stahuje, kroutí), každé dřevo však reaguje odlišně a potřebuje jiné zacházení.

Důležitý je proto pečlivý výběr druhu dřeva, jeho příprava a úprava a většinou i upevnění na konstrukci, která umožní jeho provětrávání. Pokud máte chuť na světlý interiér s nádechem venkovské romantiky, lze doporučit například palubovku (desky spojované pero a drážku) ze severských jehličnanů nebo z topolového dřeva, ze kterého se dělají i obklady v saunách. Pokud vás láká tmavší a modernější interiér, vyberte si exotiku. Asi nejznámějším exotickým dřevem v našich končinách je teak, u nás se však lze propracovat k dřevu z cedru nebo ze stromů s poněkud tajemnými jmény, jako iroko, ipe, massaranduba, wenge či makassar.

Exotické dřeviny jsou husté, tvrdé a přirozeně olejnaté. Na kontakt s vodou je připravila příroda, a tak například dřevěné rošty z exotických dřevin z Jižní Ameriky vydrží bez jakékoliv povrchové úpravy i podmínky ve sprchovém koutu. Například teakové dřevo, které se používá i na zahradní nábytek, obsahuje velký podíl kaučuku a teakového oleje, a tak je přirozeně mastné a husté. Odolává vodě natolik dobře, že se z něj dá vyrobit dokonce i vana. V mokrém prostředí se používá povrchově neupravené - původní barva bývá medová, časem stárne do stříbrošedé, neubere mu to však nic z jeho dobrých vlastností.

Na tiků ? nábytku (i koupelnovém) najdete i lak či patinu. Aby dřevo odolalo vodě a opotřebení, lze jej napustit olejem. Povrch dřevěných výrobků je možné chránit i dalšími způsoby: voskováním, napuštěním epoxidovou pryskyřicí nebo lakováním. Pokud si na podlahu v koupelně vyberete dřevo z domácích druhů dřevin, měla by být masivní a třeba ji ošetřit speciálním lakem nebo vyplnit póry ve dřevě tlakovým napuštěním epoxidovými pryskyřicemi. Takto upravené dřevo lze použít třeba na výrobu umyvadel.

Mnozí odborníci varují před nevhodnými laky, které časem popraskají. Přes drobné prasklinky se voda dostane do dřeva, lak jí však zabrání, aby se ze dřeva odpařila - a je po parádě i po podlaze. Dřevěná podlaha v koupelně může být i z exotického masivu, který patří k nejdražším podlahovinám, vodě však dokáží odolat i velkoplošné dřevěné parkety.

Při výběru obkladu je třeba zvážit základní barevnost prostoru, jakož i formát obkladu a možnosti využití různých doplňků.

Porušte monotónnost. Obecně lze říci, že se v naší kultuře upřednostňuje především keramický obklad a keramická podlaha. Je tomu tak zejména z důvodu lehčí údržby. Pokud se i vy přikláníte ke klasice, vyhrát se můžete se vzory na podlaze, stěně a nábytku.

Nejen obklad dělá stěnu

Kromě obkladu (ať už keramického nebo dřevěného) jsou další možností povrchové úpravy stěn omítky. V koupelnách se však obvykle využívají zejména na méně exponovaných místech, tedy tam, kde na ně voda nemá dosah. Nejčastěji se používá sádrová, vápenná štuková omítka a vápenná pálená štuková omítka, která se hodí speciálně do vlhkých místností. Na klasické omítky patří ještě vhodná malba.

Na místech, kde stěna přichází často do přímého kontaktu s vodou a kde se žádá pravidelně ji mýt, například od mýdlových fleků či stop po zubní pastě, které zanechaly vzorné dětičky, je dobré vystřídat ji osvědčeným, odolným a omyvatelným keramickým obkladem. Pokud se chcete vyhnout sice ověřené, ale trochu okoukané keramice a sáhnout po něčem originálnějším, můžete omítnuté stěny chránit na exponovaných místech sklem nebo plexisklem ve všech jeho mutacích (vzory pro takové řešení se dají zcela běžně nalézt například na stěnách za kuchyňskou linkou).

Minimalistickým, etno - a jiným aktuálním trendům lahodí i pálená cementová omítka s poněkud brutálním vzhledem hladkého šedého betonu nebo beton vyhlazený hladítkem na superhladkou, bezprašnou a omyvatelnou plochu (takzvaný gletovaný beton). I když nasákne, stejně snadno se z něj voda i odpaří, takže při dobrém větrání nebo neobvyklém namáčení se vlastně nic hrozného nestane. Dalším řešením vhodným do vlhkého prostředí koupelen jsou hlazené vápenné štukové omítky barvené ve hmotě (několikavrstvý hlazený benátský štuk nebo marocký štuk na bázi vápna a jemného kamenného prášku, jehož povrch připomíná mramor, takzvaný tadelakt).

Tyto omítky se barví ve hmotě, nanášejí se speciálním postupem a hladí tak, až se jejich povrch sametově leskne. Jsou pórovité, což je ve vlhkém prostředí výhodou - dokáží totiž "dýchat". Tyto omítky však rozhodně nejsou levným řešením a komplikované bude sehnat firmu, která vám je kvalitně zrealizuje.

"Pěkně vypečený" materiál

Keramické obklady jsou u nás osvědčenou klasikou a ruku v ruce s jejich oblibou jde i přímo nepředstavitelná šířka nabídky barev, vzorů, struktur a velikostí. Ukládání dlažby nebo obkladu si tedy bude vyžadovat velkou dávku trpělivosti od řemeslníka, výběr toho nejvhodnějšího materiálu zase od vás. Rozhodnout se a vybrat si "tu pravou" z takové záplavy je poměrně velké sousto, proto doporučujeme rozdělit si tuto roli na více fází - nejprve si projděte několik obchodů, abyste si udělali přehled, pak si nechte čas na listování v katalozích, "strávení" všech informací, třídění dojmů a ujasnění si odpovědí na otázky stylu, barevnosti a vzorů, které vás budou denně obklopovat několik let.

Rekonstruujete koupelnu a zvažujete, jaký materiál použít? Poradíme vám! Stěny a podlaha v koupelně by měly být připraveny na podmínky v intencích domácího extrémně mokrého prostředí. Rozhodující je odolnost proti vlhkosti, podlaha by neměla být kluzká ani tehdy, když je mokrá. Proto není výběr materiálů neomezený, je však dostatečně pestrý na to, aby si každý mohl vybrat to, co je jeho srdci blízké.

Neméně důležité bude vybírat z cenových relací, na které je stavěna vaše peněženka. Teprve pak budete připraveni na zodpovědné rozhodnutí. Pokud byste nakoupili ve fázi prvotního okouzlení, vystavili byste se reálnému nebezpečí, že podlehnete trendovým novinkám, jaké vás rychle omrzí, nebo si interiér "přeplácáte". Definitivní ano by mělo padnout při pohledu na reálný obklad vystavený v obchodě na dostatečně velké ploše.

Při výběru je třeba zvážit základní barevnost prostoru a možnosti barevných kombinací, jakož i formát obkladu a možnosti využití různých doplňků. Jednotlivé série dávají prostor nejen na kombinaci barev, ale i na využívání různých rozměrů obkladu (v rámci série lze klást k sobě obkladačky s různými rozměry, případně i dlažbu bez narušení plynulosti spár), na oživení se používají obkládačky s barevným vzorem nebo plastickou strukturou povrchu, ale i listely či tvarové prvky.

Opět přitom platí - čím širší nabídka, tím vyšší cenová kategorie. Jisté možnosti cenově nenáročného estetického ztvárnění při každém obkladu či dlažbě otevírá i volba neutrální, barevně sladěné nebo kontrastní spárovací hmoty. Na úvahy o zvýraznění spár, a tím i rastru obkladu, je však místo jen v případě, že je obklad položený promyšleně a precizní - spáry jsou průběžné, rovné a rovnoměrné.

Požadavky na parametry obkladu a dlažby vyplývají ze způsobu využívání prostoru, přičemž podle charakteristických vlastností souvisejících s technologií výroby rozeznávají odborníci několik skupin vypalovaných výrobků. Jelikož keramika určená do exteriéru či frekventovaných vstupních prostor musí fungovat v podstatně tvrdších podmínkách, nemá v tomto kontextu smysl hovořit při koupelnových sériích o požadavcích například na mrazuvzdornost. Běžné zatížení v koupelně snese asi každá trochu solidní obkládačka či dlaždice.

Kritéria výběru se tedy mohou klidně omezit na dodržení rozměrové tolerance a vzhled. Vhodná je i protiskluzová úprava podlahy, což však bývá často v rozporu s požadavky na vzhled nebo jednoduché čištění. Co je totiž hladké a lesklé, to klouže, co je neklouzavé a drsné, to se těžko čistí. Tento problém lze případně vyřešit i kobercem s protiskluzovou spodní stranou položeným při vaně či sprchovém koutu.

Rekonstruujete koupelnu a zvažujete, jaký materiál použít? Poradíme vám! Stěny a podlaha v koupelně by měly být připraveny na podmínky v intencích domácího extrémně mokrého prostředí. Rozhodující je odolnost proti vlhkosti, podlaha by neměla být kluzká ani tehdy, když je mokrá. Proto není výběr materiálů neomezený, je však dostatečně pestrý na to, aby si každý mohl vybrat to, co je jeho srdci blízké.

Není všechno keramika ...

Asi největší podíl na trhu mají tzv. klasické glazované materiály - na keramickém střepu (červeném nebo bílém) je vrstva glazury. Vlastnosti výrobku pak logicky závisí na obou složkách - střep je odpovědný za tvrdost a nasákavost, povrchová glazura zejména za otěruvzdornost, odolnost proti vzniku skvrn a kluzkost (resp. neklouzavost).

Lesklá matná glazura má také nepřímý vliv na způsob údržby - pokud máte uklízečku, může vám to být v podstatě jedno, ale pokud si budete uklízet sami, možná stojí za zvážení i to, že na lesklém povrchu je vidět každý otisk prstu a každá zaschlá kapka . Aby byl pěkný, je třeba ho leštit jako sklo nebo musí mít speciální povrchovou úpravu. Matná glazura je možná méně atraktivní, ale i méně háklivá.

Různé glazované keramické materiály mohou mít i velmi odlišné vlastnosti - od koupelnových sérií s malou otěruvzdorností a vyšší nasákavostí (pro koupelnu však takové parametry zcela vyhovují) až po mrazuvzdorné dlažby s mimořádně vysokou otěruvzdorností určené do veřejných prostor. Druhý, mírně odlišný výrobek je takzvaný gres - většinou jde o slinutý neglazovaný materiál, který je v celém svém průřezu stejný a pro který se používalo italské pojmenování gres porcellanato. Charakterizuje ho velmi nízká nasákavost a z toho vyplývající vysoká mrazuvzdornost, pevnost a tvrdost střepu. Je tedy vhodný i do velmi namáhaných prostor v interiéru i exteriéru.

Efektní lesklý povrch se při neglazovaných gres dosahuje leštěním a oproti matnému pískování je o něco háklivejší. Zpočátku byla barevnost gres omezena, dnes se však díky novým pigmentům lze setkat nejen s přírodními barvami, ale také s pastelovými odstíny modré, zelené apod. Jedinou nevýhodou neglazovaného gresu může být oproti glazuře o něco nižší otěruvzdornost (při materiálu stejném v celém průřezu takové opotřebení příliš nepřekáží) a horší čistitelnost povrchu.

Problém s čištěním může zmírnit impregnace bezbarvou ochrannou vrstvou proti tvorbě skvrn. V případě gres se někdy pletou pojmy s dojmy. Názvem gres se označuje v prvé řadě tzv. umělý nebo technický kámen, který je téměř nerozpoznatelnou napodobeninou přírodního originálu, ale má lepší vlastnosti - například tvrdost a otěruvzdornost (a vyšší cenu). 

Stále aktuální je ale také trend jednoduchých koupelen s jemnou barevností (nejlépe "tón v tónu") a velkými formáty obkladů. Neutrální tóny mohou být doplněny i kontrastní barvou, například vínovou, zklidňující jsou kompozice z přírodních barev od máselné přes béžovou a okrovou až po hnědou a barvu pálené hlíny.

Rekonstruujete koupelnu a zvažujete, jaký materiál použít? Poradíme vám! Stěny a podlaha v koupelně by měly být připraveny na podmínky v intencích domácího extrémně mokrého prostředí. Rozhodující je odolnost proti vlhkosti, podlaha by neměla být kluzká ani tehdy, když je mokrá. Proto není výběr materiálů neomezený, je však dostatečně pestrý na to, aby si každý mohl vybrat to, co je jeho srdci blízké.

Obklad doplňují detaily podlahy "tón v tónu" nebo v příbuzném, o poznání sytější odstínu. Oživením mohou být jednoduché listely nebo struktura na povrchu obkladaček. Decentní světlá barevnost se hodí i do malých koupelen, pro velký formát to však neplatí. Čím menší je místnost, tím menší by měly být obkladačky a dlaždice. Malá koupelna se čtyřmi zkosenými dlaždicemi na podlaze by působila spíše směšné než elegantně.

Trend velkých formátů má zřejmě i svůj praktický základ: větší dlaždice = méně spár, lepší hygiena a snadnější údržba. Jiná rovnice však může znít: větší dlaždice = vyšší technologická náročnost při výrobě a více možností na problémy při kladení. Proto pozor na kvalitu obkladu, přesnost rozměrů a výběr obkladače. Kvalitní kalibrovaný obklad (jednotlivé obkladačky v rámci série se dodávají v požadovaném rozměru s minimálními odchylkami) je stavěn na pokládání s minimálními spárami.

Je známo, že minimalismus se těší velké oblibě už několik let. Pro koupelny v tomto stylu je typická střídmost až chladná elegance, minimum detailů propracovaných až po geniální jednoduchost, špičkové materiály a maximální rozměry. Typické jsou elegantní neutrální barvy (od černé přes šedou a antracitovou až po bílou nebo odstíny béžové a hnědé) a velkorozměrové obklady, případně oživené zajímavou strukturou povrchu. I zde je na místě horizontální členění, jakož i kompozice z jednobarevného materiálu s různými rozměry. Malé čtvercové formáty obkladaček dnes ustupují větším obdélníkovým, uloženým často na šířku. Velký formát dokonale zdůrazní čistotu a eleganci minimalistického interiéru, velmi efektní jsou i barevné kombinace - ať už v decentních neutrálních barvách, nebo dramatických kontrastech. Můžeme říci, že bílý střep je známkou kvality a sázkou na jistotu.

OBKLAD

Kvalitní kalibrovaný obklad (jednotlivé obkladačky v rámci série se dodávají v požadovaném rozměru s minimálními odchylkami) je stavěn na pokládání s minimálními spárami.

OMÍTKA

Na klasické omítky patří ještě vhodná malba. Na místech, kde stěna přichází často do přímého kontaktu s vodou, je dobré vystřídat ji osvědčeným, odolným a omyvatelným keramickým obkladem.

DŘEVO

Jde o ekologické řešení, které vytváří teplo a vnáší do prostoru přátelskou atmosféru. Myslete na to, že koupelna je, co se týče vzdušné vlhkosti a přítomné vody, vysokonamáhaná, volte proto zejména dřevo s vyšší hustotou.

KÁMEN

Přírodní kámen vypadá krásně v exteriéru i interiéru. Jde o staletími prověřený materiál, který se původně používal zejména jako stavební prvek, ale postupně také jako základní spojení při kvalitním nadčasovém interiérovém designu.

Další články: