Bydlení Přidáno: 23. 1. 2019

Dva domy v Popovičkách

V obci Popovičky nedaleko od Prahy vznikly dva domy vybočující z tradiční nevyvážené zástavby. Spojuje je jeden architekt, jedna zahradní architektka a jedna zahrada. Dva domy v Popovičkách zůstávají v kontaktu, a přesto mají dostatek soukromí. Navíc svým vzhledem účinně bojují proti běžné satelitní výstavbě.

V obci Popovičky nedaleko od Prahy vznikly dva domy vybočující z tradiční nevyvážené zástavby. Spojuje je jeden architekt, jedna zahradní architektka a jedna zahrada. Dva domy v Popovičkách zůstávají v kontaktu, a přesto mají dostatek soukromí. Navíc svým vzhledem účinně bojují proti běžné satelitní výstavbě.

Princip archetypální formy rodinných domů

Za prvním domem v Popovičkách i za jeho mladším sourozencem nestojí nikdo jiný než významný architekt Ján Stempel. Písmeno S z jeho příjmení bývalo součástí názvu úspěšné architektonické kanceláře ADNS, která se mimo jiné proslavila realizací československého pavilonu na EXPO 1992 v Seville, rekonstrukcí pasáže Černá růže v centru Prahy nebo dostavbou Českého rozhlasu. Ján Stempel ADNS po třinácti letech opustil a začal se věnovat navrhování zejména rodinných domů. Vydal se přitom jinou cestou než většina architektů, kteří si stojí za tím, že v důsledku rozdílnosti lokality i požadavků majitele musí být každý dům svébytný originál. Ján Stempel naproti tomu znovuobjevuje kouzlo archetypálního domu a jeho formy, která se pokaždé lehce mění, ale princip zůstává stejný. Jeho realizace tak sází na jedno propojující téma. Příkladem je právě symbióza dvou domů v Popovičkách, které vznikly mimo jiné jako archetypální manifest proti masové zástavbě typizovaných domů devastujících české vesnice.

První dům v Popovičkách

První dům, který v Popovičkách vyrostl, zaujme už svým racionálně řešeným půdorysem přízemí ve tvaru obdélníku, jehož strany jsou zhruba v poměru 2:1. Dovnitř se vchází krytým vstupem z kortenového plechu. Po průchodu servisním filtrem zádveří už následuje hlavní obytná místnost, která zabírá celou délku objektu, tedy lehce přes 12 m. Obývací část pokoje je přitom od kuchyňsko-jídelní oddělena ocelovým schodištěm vedoucím do druhého patra.

V obci Popovičky nedaleko od Prahy vznikly dva domy vybočující z tradiční nevyvážené zástavby. Spojuje je jeden architekt, jedna zahradní architektka a jedna zahrada. Dva domy v Popovičkách zůstávají v kontaktu, a přesto mají dostatek soukromí. Navíc svým vzhledem účinně bojují proti běžné satelitní výstavbě.

Velkou pozornost zasluhují především delší strany hlavního obytného prostoru. Tu, která odděluje obytný prostor od zádveří, toalety, spíže a pracovny, totiž netvoří zeď, ale oboustranná skříňová konstrukce, jež v sobě integruje knihovnu a krb. Strana do zahrady je pak tvořena neomítnutými bloky z hrubého betonu bez propojení maltou. Do zahrady navržené zahradní architektkou Lucií Vogelovou se vstupuje velkými posuvnými dveřmi, za nimiž se nachází dřevěná terasa stíněná pergolou. Spolu s umně řešenou zahradou zaujme tento dům zejména přirozenou dřevěnou fasádou, jež kontrastuje s interiérem vyvedeným v neomítnutých betonových tvárnicích, které působí jako takové lego pro dospělé. Proto, aby nebyl narušen svébytný charakter domu i jeho zahrady, převzal na doporučení majitelů nápad na podobnou stavbu domu i jejich soused.

Druhý dům v Popovičkách

Díky stavbě druhého domu byla zachována stávající harmonie bydlení. Také druhý dům vděčí za svou koncepci architektu Jánu Stempelovi a jeho citu pro archetypální formu rodinných domů. Druhý dům tak má rovněž tvar hranolu a je zakončen strmou sedlovou střechou s minimálním přesahem. Na rozdíl od toho prvního má však tento dům fasádu z cihel. Cihlová obezdívka pláště tak spolu s břidlicovou střešní krytinou vzdávají hold tradici.

V obci Popovičky nedaleko od Prahy vznikly dva domy vybočující z tradiční nevyvážené zástavby. Spojuje je jeden architekt, jedna zahradní architektka a jedna zahrada. Dva domy v Popovičkách zůstávají v kontaktu, a přesto mají dostatek soukromí. Navíc svým vzhledem účinně bojují proti běžné satelitní výstavbě.

Těžištěm návrhu je prostup domu v příčné ose, přičemž vznikají dva prostory pro sezení kolem kulatého stolu – převýšený vnitřní a krytý venkovní. Oba tyto prostory lze uzavřít vraty. Obývací část domu se nachází mimo toto centrum, takže v něm vzniká příjemně intimní atmosféra. Ve zvýšeném podkroví zaujímají své místo ložnice spolu s hygienickým zázemím.

Příjemná symbióza dvou domů

Oba domy vytvářejí příjemný soulad, ačkoliv jsou materiálově řešeny odlišně. Cihly, dřevo, pálené tašky i břidlice umí stárnout s grácií, a tak soužití dvou domů získá časem ještě více na kráse. Příjemná symbióza je přitom už nyní podpořena jejich vnější tvarovou podobností a také společnou zahradou, která se obešla bez plotu. Vzniklo tak důmyslné bydlení bez bariér, které poskytuje dostatek soukromí i kontakt mezi dvěma rodinami.

Zdroj:  www.stempel-tesar.com
Další články: