Bydlení Přidáno: 31. 1. 2019

Byt v činžovním domě s atmosférou starého Londýna

Předválečný dvoupodlažní činžovní dům stojící v jedné z varšavských osad byl sídlem určeným k náboženským účelům po mnoho let. Když byl dům vypsán na prodej, velká budova s menší zahradou nikoho po více než dva roky nezajímala. Až to té doby, než si jí všimla Alexandra.

Předválečný dvoupodlažní činžovní dům stojící v jedné z varšavských osad byl sídlem určeným k náboženským účelům po mnoho let. Když byl dům vypsán na prodej, velká budova s menší zahradou nikoho po více než dva roky nezajímala. Až to té doby, než si jí všimla Alexandra.

„Myslím, že jsem viděla potenciál této budovy i návratnost investice, kterou do něj vložím,“ říká Alexandra. „Viděla jsem to tak, že v přízemí vzniknou dva byty, za které budu vybírat nájemné, a v horním patře pak velký otevřený dvouúrovňový byt pro mě a mé dvě dcery.“ Množství práce, které musela do rekonstrukce vložit, se však ukázalo naprosto ohromující. Protože zde v dřívějších dobách žilo více osob, byla budova plná malých a tmavých pokojů. Alexandra však toužila po velkém a otevřeném prostoru.

Zajistit povolení nebylo snadné

Vzhledem k historické povaze této oblasti nebylo snadné zajistit povolení k demolici stěn, zasazení nových oken, ale i razantním změnám v přední části domu, kde pouhé bourání sádrokartonových stěn a kýčovitého červeného mramoru stálo majitelku domu nemalé peníze. Alexandra však od svých požadavků nepolevila a věděla, že díky své vytrvalosti dosáhne svého snu, kterým bylo přinést atmosféru Londýna do Varšavy.

Matka Alexandry byla lesníkem, takže velkou část svého mládí trávila v Mazurských lesích. Londýn se tak stal prvním ze zahraničních měst, která za svůj život navštívila, přičemž si jej hned zamilovala. V současné době je Alexandra velmi spokojená se všemi změnami, které na domě provedla. Během své tři roky trvající rekonstrukce musela najít rovnováhu mezi svými sny, potřebami dcer a tím, jaké změny na domě jí byly povoleny.

Předválečný dvoupodlažní činžovní dům stojící v jedné z varšavských osad byl sídlem určeným k náboženským účelům po mnoho let. Když byl dům vypsán na prodej, velká budova s menší zahradou nikoho po více než dva roky nezajímala. Až to té doby, než si jí všimla Alexandra.

Vznikl otevřený společenský prostor

V dvouúrovňovém bytě, který patří majitelce domu, se nachází velká otevřená kuchyň s ostrovem, kolem kterého se shromažďuje spolu se svými přáteli. Odtud se snadno dostane do obývacího pokoje s pohodlnou sedačkou a výhledem na staré stromy. Volně stojící krb dodává interiéru pocit tepla. Zajímavostí je houpačka, která se nachází mezi kuchyní a obývacím pokojem.

Poté, co se na bytě odstranily sádrokartonové stěny, byly objeveny původní struktury domu, původní omítky i pevný kovový nosník. Majitelka se rozhodla, že tato místa nezakryje, právě naopak – vystaví je na odiv pomocí černé barvy, kterou je natřela. Díky tomu tyto plochy jasněji vynikly na pozadí všudypřítomných bílých stěn. Vedle obýváku je jídelna, kde najdeme působivý dřevěný čtvercový stůl, u kterého se každý cítí stejně důležitý.

Ve chvílích, kdy je venku teplo, stačí otevřít dveře vedoucí na terasu a užívat si grilování s přáteli. Díky podlaze z kamene, která je stejná v jídelně i na terase člověk ani neví, zda je uvnitř nebo venku. Nachází se zde i studovna a další obytná místnost, která slouží pro děti a jejich hosty. Všechny tyto prostory se nachází v nižší úrovni bytu.

Byt má čtyři ložnice a dvě koupelny

V druhé úrovni bytu, kam se dostaneme po dřevěných schodech, se nachází soukromá část bytu se čtyřmi ložnicemi a dvěma koupelnami. Tak jako je tomu u celého bytu, i zde byl kladen velký důraz na otevřenost prostorů. Celý interiér domu má působit příjemně a tak, aby v něm bylo radostí trávit svůj volný čas. Majitelka se chtěla vyhnout tomu, aby se doma cítila jako v muzeu. Co myslíte, povedlo se jí to?

Další články: